Za sedmi paletami a třemi regály, v zapomenutém koutě jednoho velkého skladu, stál starý vysokozdvižný vozík jménem Vilda. Míval kdysi slavné časy – zvedal těžké bedny, pomáhal ve dne i v noci, a každý se na něj mohl spolehnout.
Jenže čas běžel, a když přišly novější, rychlejší vozíky s lesklými plasty a tichými motory, Vilda už nestačil. Jeho lak byl poškrábaný, kolečka vrzala a hydraulika unaveně zívla pokaždé, když se snažil něco zvednout.
Všichni si mysleli, že už se s ním nedá nic dělat. Ale jednoho dne přijel náklaďák z firmy jménem VIVA – manipulační technika. V něm seděli tři veselí mechanici: Tomáš, Sláva a Michal, mladý student co se u nich učil.
„Tenhle vozík má duši,“ řekl Sláva, když se podíval na Vildovu kostru. „Stačí ho trošku rozpohybovat!“
Odvezli Vildu do dílny, kde se začaly dít zázraky. Tomáš mu vyměnil ložiska, Michal ho celý odmastil a natřel krásným červeným lakem, a Sláva mu dal úplně nový motor.
Po několika dnech se Vilda podíval do zrcadla (tedy, do skleněných dveří dílny) a nevěřil svým světlometům. Byl jako nový! Motor mu tiše předl, kola se točila bez jediného zavrzání a jeho vidlice se zvedaly hrdě a silně.
Od té doby Vilda znovu pracuje – sice ne tak rychle jako ti nejnovější, ale srdce má z oceli a zkušeností na rozdávání. A když se někdo ptá, kdo je ve firmě nejspolehlivější, odpověď je vždy stejná:
„To je přece Vilda – ten, co dostal druhou šanci.“
Prosím o strpení, obsah se načítá